9. Na život a na smrt
Vděčně nasávali čerstvý vzduch a nastavovali tváře dopolednímu slunci. Po dvou dnech strávených v podzemí jim i kamenitá horská krajina připadala jako ráj.
"Něco bych snědl," poznamenal Flagg.
Alyssa se chvíli rozhlížela po okolních kopcích, pak se najednou rozběhla, vyskočila na nejbližší hromadu sutin, strhla z ramene luk a založila šíp. Vystřelila a z blízké skály se zřítilo cosi velkého.
"Přání splněno!" zašklebila se na zkoprnělého půlelfa a zmizela za hradbami. Za chvíli se znovu objevila a vlekla za sebou uloveného kamzíka.
Ostatní se zaradovali a za chvilku už mezi sutinami plápolal veselý ohýnek. Jen Barundin bručel, že by se tu neměli zdržovat a radši se vydat na cestu, že jsou tu moc na ráně a určitě je něco přijde v noci sežrat. Že ale kamzík voněl a ostatní mu nadšeně nabízeli, nechal se přemluvit a za okamžik už okusoval pečenou kýtu.
Nakonec se rozhodli, že v rozvalinách přenocují a ráno se pokusí otevřít získanou schránku, aby si byli skutečně jisti, že nesou hledaný artefakt.
Hlídali ve stejném pořadí jako obvykle, a proto byla hraničářka překvapená, když ji uprostřed noci místo Elary vzbudil Flagg.
"Vstávej, Alysso, něco se děje!"
"Co?"
"Nevím přesně, ale zdá se mi, že se támhle naproti něco hýbe. Možná je to nějaké zvíře, ale nezdá se mi to…"
Dívka vyskočila na nohy a poslouchala. Neslyšela však nic kromě ohlušujícího Barundinova chrápání. Nešetrně nakopla trpaslíka špičkou nohy do zadnice. Ten cosi zamumlal, převrátil se na druhý bok a přestal chrápat.
V nastalém tichu zaslechla jasně zvuk padajících kamínků - jakoby naproti po svahu někdo chodil. Po chvíli se jí povedlo rozeznat i dvě siluety.
"Jsou tam nejmíň dva, Flaggu! Musíme vzbudit ostatní!" zašeptala naléhavě a hned se sklonila k Barundinovi.
"Vstávej, mistře trpaslíku! Jdou na nás!"
"Už?" zavrčel trpaslík. "Já vám to říkal!" neodpustil si.
Během několika vteřin probudili ostatní, nebyli ale přesto rychlí dost. Vzduchem zasvištěly šípy a trpaslíkovo bojechtivé pokřikování se změnilo v bolestné nadávání, když ho jeden z nich zasáhl přímo do sedacího svalstva. Druhý probodl Elaře rameno.
"Kryjte se, kryjte se!" křičela Alyssa obzvlášť na obě dívky a rozkopla oheň. Planinka se zahalila do temnoty a tím se aspoň částečně ztížila útočníkům práce. Poutníci se kryli za kameny a sutí, jen širokého trpaslíka vybraný úkryt příliš neskrýval.
"Zastrč tu zadnici, Barundine, nebo…" ani nedořekla hraničářka, když se její proroctví splnilo - přiletěl další šíp a usadil se hned vedle toho prvního. Trpaslíkovy nadávky dospěly na úroveň téměř poetickou.
Alyssa, krytá za balvanem, opatrně založila šíp. Pokud mohla určit, byli na stráni před ní nejméně tři střelci. Elara vystřelila z kuše, a bolestný výkřik ukázal, že byla úspěšná. Hraničářka chtěla vypustit šíp stejným směrem, když tu náhle ucítila náraz do boku a pak bolest tak ostrou, že jen zalapala po dechu. Sáhla si tam rukou a nahmatala šíp, jehož hrot jí vězel hluboko v těle.
"Pozor…zezadu!" zavolala na ostatní. Pak se zkusila posunout tak, aby nebyla jasným cílem těm, kteří zaútočili z druhé strany. Sykala bolestí a svírala si zraněný bok, cítila, jak jí krvavá vlhkost lepí košili na tělo a stéká mezi prsty. Před očima se jí dělaly mžitky a přemýšlela, co by se stalo, kdyby omdlela.
"Jsme obklíčení! Tohle bude dost zlý!" slyšela Flagga.
"Řekla bych, že jsme dost v háji!" zašeptala polohlasně. Na protějším svahu totiž rozeznala také alespoň tři siluety. Nepřátelé měli tedy početní převahu, navíc moment překvapení, který dokonale využili. Kryli se na svazích a družinku měli dole pod sebou jako na talíři.
"Ugááááááá! Krleeeeeš!" prořízl náhle tmu hlasitý pokřik. Alyssa obrátila hlavu tím směrem a na chvíli zapomněla na prudkou bolest pulzující v boku. Trpaslík běžel vzhůru do svahu, mával kladivem a vyřvával svoje bojové heslo. Se dvěma šípy trčícími ze zadku vypadal jako rozvzteklený opelichaný páv. Byl to pohled vskutku nezapomenutelný.
Flagg, Neirin i Elara stříleli směrem, kterým Barundin vyběhl, aby mu tak umožnili dostat se až nahoru. Alyssa byla od nich nejdál, a tak se rozhodla mířit raději na druhou stranu. Nebylo to ale nic snadného. Šíp jí klouzal z prstů, mokrých od vlastní krve. Přesto napnula tětivu a ve chvíli, kdy bledé měsíční světlo odhalilo za kamenem hlavu jednoho z nepřátel, vystřelila.
"Máš to, parchante!" vřískla pomstychtivě, když se postava na svahu bezvládně zhroutila.
Pokusila se kousek nadzvednout a posunout, ale v tu chvíli proti ní vylétli dva odvetné šípy. Pravá noha se pod ní podlomila a dívka se sesunula k zemi. Střela ji zasáhla těsně nad kolenem. Bylo to štěstí v neštěstí, protože druhý šíp se roztříštil o balvan těsně nad její hlavou. I tak byla ale její situace vážná. Ani jedna z ran nebyla smrtelná, ale ochromující. Nedokázala už stát a ztrácela hodně krve.
Zapřela se rukama o balvan a vytáhla se nahoru, aby se rozhlédla po ostatních. Elara zřejmě schytala další zranění, Neirin sesílala jedno kouzlo za druhým směrem, jímž zmizel Barundin, a Flagga neviděla vůbec.
"Žiješ, Alysso?" zavolala na ni gnómka.
"Ještě jo," odpověděla hraničářka, i když si tím sama už nebyla moc jistá. "Neirin, kde je Flagg?"
Čarodějka máchla rukou a dívka po chvíli zpozorovala půlelfa, který se opatrně plížil svahem nahoru směrem, kterým ležel nepřítel zasažený Alyssiným šípem. Hraničářka naznala, že potřebuje její pomoc víc než Barundin, který zřejmě úspěšně bojoval na protějším svahu. Jeho "Ugáááá! Krleeeeš!" bylo totiž stále zuřivější.
Založila další šíp a pokusila se nevnímat, že se pod ní pravá noha podlamuje a štěrk pod ní se barví do tmava.
Další výstřel a další mrtvá potvora. Stále si nebyla jistá, proti komu to vlastně stojí.
Vystřelila potřetí, ale tentokrát protivníka zřejmě jen škrábla. Téměř ve stejnou chvíli uslyšela zoufalý výkřik. Otočila se právě včas, aby spatřila Elaru, která se oběma rukama chytila za břicho, ze kterého jí trčel dřík šípu. Jako ve zpomaleném záběru sledovala, jak se dívka pomalu zhroutila na zem, kde zůstala bez hnutí ležet. Viděla taky Neirin, která zapomněla na všecko a rozběhla se k elfce.
"Ne! Do hajzlu, ne!" zalykala se Alyssa vztekem a bolestí. Než se mohla vzpamatovat, ozval se z druhé strany ostrý zvuk nárazu kovu do kovu. Flagg stál na vrcholku svahu, jasně viditelný proti světlajícímu nebi a proti němu se s mečem v ruce rýsovala postava, která byla hraničářce děsivě povědomá.
"Skřet!" zavyla vražedně.
Souboj půlelfa s obrovitým skřetem trval ale jen chvíli. Chudák Flagg to se šavlí ještě příliš neuměl a jeho protivník byl zřejmě výborný šermíř. Alyssa v šoku spatřila, jak vyrazil půlelfovi zbraň z ruky, viděla, jak se její čepel zaleskla a odletěla několik metrů daleko. Další úder srazil Flagga na kolena. Zvedl hlavu a odevzdaně čekal na ránu, která musela přijít.
"Ne, znovu ne!!!" vykřikla Alyssa. Mysl jí zaplavila vlna nenávisti tak silná, že nenechala místo pro strach ani pro bolest. Vždyť tuhle scénu už viděla, prožila to! Jen na místě půlelfa byl tehdy jiný člověk…tehdy byla bezmocným svědkěm konce své matky, ale dnes není bezbranná, dnes ne!
Ani nevěděla, jak se jí v ruce ocitl šíp. Napnula tětivu…zraněná noha se pod ní podlomila, klesla na koleno…skřet uchopil meč oběma rukama, zvedl ho nad hlavu, rozpřahoval se ke strašlivému úderu…Flagg zavřel oči…Alyssa namířila, zadržela na chvíli dech…uvolnila šíp…
…skřet se zřítil k zemi s ránou vprostřed čela.