8. Příliš živé kosti
Chodba za dveřmi vypadala zrovna stejně jako ta, po které přišli. Vzduch ale jakoby opět zhoustl. Jak Neirin, tak Elara si stěžovaly na bolest hlavy.
Opět sešli několik schodů dolů a cesta se dělila.
"Co teď, vpravo nebo vlevo?" ptal se Barundin v čele.
"Můžeme si hodit mincí," usmála se Alyssa. Nakonec se rozhodli pro pravou chodbu.
Vedla je nejprve rovně, ale pak se začala pomalu stáčet směrem, ze kterého vyšli. Náhle končila malou kruhovou síní. Alyssa a Flagg vykročili kupředu.
"Vypadá to jako…pohřební kaple," zašeptala hraničářka.
"Podívej se na tohle," pokynul jí půlelf. Ukazoval na stříbrný kalich, který stál uprostřed na kamenném podstavci.
"Něco jako oltář?"
"Zřejmě...a co je to támhle?" otázal se náhle a udělal pár kroků tím směrem. U protější stěny byl výklenek a v něm tři rakve, nebo spíš piedestaly.
"U smradlavého trollího pšouku, už je to tu zas!" vyjekl Barundin, který sice stál kus za nimi, ale vzhledem ke své trpasličí krvi viděl ve tmě podstatně lépe. První z nich tak uviděl, že kosti v rakvích nejsou tak nehybné, jak by měly být.
Během několika vteřin se kostlivec poskládal a skočil po Alysse, která mu byla nejblíže. Dívka uhnula a couvla.
"Co s tím, sakra?" vykřikla. "Luk a dýka jsou mi k ničemu!"
"Chytej," zavolal na ni trpaslík a hodil jí svoje kladivo. Zachytila ho v letu, ale těžká zbraň ji málem strhla k zemi. Rozmáchla se proti kostlivci, ale minula a váha nástroje ji opět vyvedla z rovnováhy. Do té doby si nikdy doopravdy neuvědomila, jak obrovskou mají trpaslíci sílu.
Když Barundin viděl, že je hraničářce kladivo k ničemu, přiskočil a praštil kostru štítem přes žebra. Ozval se chrastivý zvuk, jako když se boří hrad z kostek, a celá příšera se rozsypala.
Mezitím se ale poskládaly i zbylí dva kostlivci. Jedna svírala krátký meč, druhá krátký meč a štít.
"Hodina anatomie, přátelé!" zařval Flagg, vyrazil proti jednomu z nich a urazil mu ruku se štítem.
Kostra zavyla a rozmáchla se mečem. Půlelf vyjekl bolestí a sevřel si rameno. Ostří mu proniklo hluboko do svalů. Zavrávoral pár kroků dozadu.
"My se o to postaráme!" ozvaly se dvojhlasně Neirin s Elarou. Obě vyrazily dopředu. Elara zbrzdila kostru oslabujícím paprskem a Neirin ji vzápětí dobila dýkou. Barundin mezitím zlikvidoval posledního kostlivce.
"Já toho Vranoskřeka…roztrhám…na kusy…" sykal Flagg, který se unaveně opřel o stěnu. Mezi prsty, kterými si svíral zraněnou ruku, mu tekla krev.
"Sekl tě pěkně hluboko," poznamenala Alyssa soucitně, když mu ránu obvazovala.
"Na to se neumírá," usmál se půlelf statečně. "Pojď," chytil ji za ruku, "vezmeme si jejich meče. Jsou to dobré zbraně a mám pocit, že se nám tu ještě budou hodit."
Hraničářka si vybrala jeden z krátkých mečů, Flagg se nakonec rozhodl pro šavli, kterou měl první kostlivec.
"Ještě tohle…na památku," zazubil se a sebral z oltáře stříbrný pohár.
Protože dál cesta nevedla, rozhodli se vrátit k rozdvojení a zkusit druhou cestu. Ta dovedla poutníky do sálu, odkud vedly troje kamenné dveře vytesané do oblouků.
"Co teď? Jak je otevřeme?" otázal se Barundin a dodal: "Už mě to tu zatraceně nebaví!"
"Myslím," prohlásila Elara nejistě, "že jenom jedny z těch tří dveří jsou pravé."
"Ale které?" zeptala se Alyssa. "Dokážeš je otevřít?"
"Dnes už ne," zavrtěla elfka hlavou. "Umím na to kouzlo, ale dnes už jsem svoji magii vyčerpala."
"Neirin?" otočila se hraničářka na gnómku, ale ta jenom smutně zavrtěla hlavou. "Je mi líto. Otevřít magické dveře, to neumím."
"No to je ovšem výborný," nadskakoval trpaslík, který vypadal jako velká naštvaná dělová koule. "Takže tady všichni ztvrdnem jak mazanec z křemence, protože se slečna elfka potřebuje vyspat!"
Elara se zatvářila, jako by ji uhodil.
"Přestaň se do ní navážet! Vyčerpala svoje kouzla, aby zachránila i tvoje velevážené pozadí, mistře trpaslíku!" zastala se jí nečekaně Alyssa.
Ostatní se po ní vyjeveně otočili. Hraničářka pokrčila rameny. Faktem bylo, že jí krvelačný a netrpělivý trpaslík lezl chvílemi pěkně na nervy a co se elfky týkalo, začínala mít pomalu pocit, že to, co považovala za netaktnost a sobectví, byla možná jen obrovská nezkušenost a naivita. Musela uznat, že se Elara snaží. Zabila vargoyla a sesílala kouzla, když to opravdu potřebovali. Pokud jí teď denní dávka magie došla, byla to i jejich vina.
Nakonec bylo tedy rozhodnuto, že v místnosti přenocují. Pár hodin odpočinku nakonec nikomu neuškodí. Flagg byl bledý a obvazem na rameni prosakovala krev. Alyssa ránu znovu vyčistila a převázala. Ošetření trpaslíkových ran s radostí přenechala Neirin, měla už jeho bojechtivého vychloubání opravdu plné zuby.
Druhý den ráno odpočatá Elara bez větších obtíží odhalila pravé dveře a pomocí kouzla je otevřela. Chodba za nimi však pokračovala jen asi dvacet metrů a končila pevnou zdí.
Trpaslík zklamaně zařval.
"To se mi nějak nezdá," zavrtěl hlavou Flagg. "Proč by tu byly magické dveře, a potom za nimi nic? To nedává smysl." Přikročil ke stěně a natáhl ruku, aby kamenné bloky ohmatal. K jeho překvapení ruka prošla skrz.
"Je to jen iluze!" zasmála se Neirin.
Tato překážka se tedy ukázala být nejsnadnější z těch, které dosud museli překonat. Za iluzní zdí se rozkládala kruhová místnost, uprostřed níž se tyčil podstavec se schránou ze vzácného dřeva.
"To bude ono!" vykřikl půlelf a rozběhl se ke skříňce.
"Pozor, Flaggu!" zaječel náhle Barundin. "Něco se tam hýbe!" ukázal do tmy za podstavcem.
Neirin poodběhla kousek dopředu a tleskla rukama. Mezi dlaněmi se jí objevila malá ohnivá koule, která se rychle zvětšovala a ozařovala komnatu jasným světlem. V této záři oněměle sledovali průsvitnou postavu vznášející se za oltářem.
"Duch!" vyjekla Alyssa.
Elara skočila dopředu a vrhla po duchovi jakési kouzlo. Povedlo se jí a průsvitnou postavou zásah zjevně otřásl. Půlelfa to probralo z úleku. Vytáhl z opasku malou lahvičku se svěcenou vodou a mrštil jí po příšeře. Duch pak proletěl kolem něj, mířil k čarodějce, která stále držela ohnivou kouli. Když míjel hraničářku, ohnala se po něm Orlí dýkou. Sama nevěřila, že by zásah obyčejnou zbraní mohl nemrtvou příšeru zastavit, k jejímu překvapení to ale zřejmě fungovalo. Když to viděli ostatní, vrhli se na ducha svými zbraněmi. Po chvíli urputného boje se jim povedlo netvora zlikvidovat. Rozplynul se jako pára nad hrncem.
Družinka přestála jeho útok bez zranění. Pouze maličká gnómka byla trochu otřesená, duch na ni sáhl a ona se teď třásla zimou. Naštěstí to ale brzy odeznělo.
"Prý žádní nemrtví," zavzpomínal rozzuřený Flagg na výrok Balmennského mága.
Alyssa vztekle přikývla. Už několik vteřin se zabývala velmi lákavou představou, která zahrnovala ji, svázaného Vranoskřeka, dokonale zvukotěsnou místnost a dřevěnou lžíci.
"Myslím, že je čas odtud vypadnout," podotkl půlelf, zatímco strkal dřevěnou skříňku do torny.
"Já jsem pro," vytrhla se hraničářka z příjemného snění.
Ani ostatním se nechtělo v podzemí zdržovat déle, než bylo nezbytné. A tak je po několika desítkách minut přivítalo vlídné denní světlo.