7. Hádanka
Po chvilce oddechu vyrazila družinka dál. Alyssa předala svítilnu Neirin a radši pokračovala se založeným šípem. Nehodlala riskovat další nenadálé překvapení. Vrátili se do kruhové místnosti.
"Prozkoumáme ostatní chodby," rozhodl půlelf. Z jedné právě vyšli, druhá, jak se ukázalo, končila po pár metrech závalem. Do třetí opatrně nakoukli, ale vypadala stejně jako ona neblahá první - cely.
"Rychle odtud, než se zase objeví nějaká zuřivá hlava," zašeptala Alyssa a návrh byl všeobecně přijat. Zbývala tedy poslední chodba.
Vedla je nejprve několik desítek metrů rovně, potom následovalo pár schodů dolů a nakonec…před poutníky stál kamenný oblouk a v něm pevné dveře. Na rozdíl od všech ostatních, které tu dnes už viděli, byly zachovalé, vlastně vypadaly, jako by je postavili teprve včera.
"Magické dřevo?" otázal se Flagg lakonicky. Neirin s Elarou shodně přikývly.
Po stranách dveří stály dvě sochy. Představovaly zřejmě mágy - jejich skloněné hlavy halily kápě a těla zakrývala dlouhá roucha. U pasu měla každá meč.
Elara popošla několik kroků dopředu, snad si chtěla na kouzelné dřevo sáhnout. V tom však levá socha zvedla hlavu a upřela na dobrodruhy pohled zářících očí.
"Co tu chcete?" zaduněl chodbou její hlas, dutý a tvrdý. Elfka samým leknutím nadskočila, ale pak odpověděla:
"My bysme…teda, chtěli bysme projít."
"Pak odpovězte na otázku," ozval se znovu kamenný hlas a pokračoval tajuplným čtyřverším:
Opakem orla je, není pták dravý,
v zástupu nečetná, drahokam pravý.
Orla je opakem, mnozí jí věří,
ve víru chaosu osud jí svěří.
"Co to má jako být?" zavrčel trpaslík nevěřícně.
"To je hádanka, víš, mistře trpaslíku," poznamenala Alyssa uštěpačně.
"Neříkej!" vyštěkl na ni Barundin. "A vůbec, půjdu a rozbiju tomu hlavu," dodal a výhrůžně zvedl kladivo.
"To bych nedělal," zadržel mu ruku Flagg. "I kdyby se ti to povedlo - o čemž pochybuju - stejně by nám to dveře neotevřelo."
"Přesně tak," přikývla Alyssa. "Musíme to prostě rozluštit."
"Jo? To chci vidět, jestli na to přijdeš. Nu, slečno Chytrá, ukaž se," ušklíbl se trpaslík pohrdavě a zíral na ni se založenýma rukama. Hraničářka pokrčila rameny a obrátila se k soše.
"Můžeš to zopakovat?"
Síní opět zaduněly čtyři verše.
"Co může být opakem orla?" uvažovala Neirin nahlas. "Orla je opakem, mnozí jí věří…nemohla by to být sova? Jako symbol moudrosti?"
"Sova je taky dravý pták, vzpomeň si na ten začátek," zavrtěla Alyssa hlavou.
Co může být sakra opakem orla? přemýšlela v duchu. Ach jo, skoro bych si to radši znova rozdala s těmi hlavami, povzdechla si. Moment! přihlásila se o slovo nějaká bystřejší mozková buňka. Vždyť to je přeci ono! ´Opakem orla je, není pták dravý´ - vždyť to vůbec nemusí být pták! Kde je ještě orel, hm? Mince! Orel a hlava! A nebo možná…co když…to je ono!
"Mám to!" vykřikla hraničářka.
Barundin pochybovačně zvedl obočí. Alyssa ho sjela ošklivým pohledem a předstoupila před sochu.
"Poslyš…může tě to zabít, když odpovíš špatně," chytila ji Elara za ruku.
Dívka polkla. "Jsem si docela jistá," pokrčila rameny a jemně elfku odstrčila. "Ale ty radši kousek ustup, ano?"
Elfka s nepřesvědčeným výrazem poslechla. Alyssa se nadechla, na chvilku zadržela dech, ale pak se rozhodně zadívala soše do jiskřivých očí:
"Panna!"
Dveře se otevřely.