6. Vargoylové
"No dobře, starou pevnost bysme měli," uznal trpaslík. "Ale kde máme hledat ten arte…atrefak?"
"Artefakt," vyprskla Alyssa.
"Prostě ten krám," odsekl Barundin dotčeně.
"No, určitě se tady nebude jenom tak povalovat," přemýšlela Neirin. Znovu se rozešla mezi rozvaliny, kráčela pomalu, takovým trochu nepřítomným, jakoby náměsíčným krokem.
"Co to zas dělá?" vrčel stále uražený trpaslík.
"Myslím, že hledá zdroj té magie, kterou cítíme," vmísila se do hovoru Elara.
Měla zřejmě pravdu, protože gnómka se po chvíli zastavila poblíž polorozbořené věže a zamávala na ostatní. Když přišli, mlčky ukázala na zem. Nechápavě na ni zírali, pak ale trpaslík vítězoslavně zařval a začal odhrabávat štěrk. Po chvíli se k úžasu zbytku družiny pod sutí objevil poklop. Půlelf přiskočil k trpaslíkovi a po chvíli usilovného funění a za pomoci Barundinova kladiva jako páčidla se jim podařilo poklop otevřít.
Družina stála kolem vzniklé díry a zírala dovnitř. Viděli staré schody, které mířily někam dolů do temnoty.
"Má někdo z vás lucernu?" otázal se Flagg.
Přihlásila se elfka a trpaslík, který si spokojeně pohazoval kladivem. V tomhle místě plném kamení, které ostatním lezlo na nervy, viditelně pookřál. Zato zbytku družiny se do temného podzemí moc nechtělo. Bylo ale jasné, že jít musí, Neirin byla přesvědčená, že magie vychází právě odtud a dávný artefakt, pokud ještě existoval, bude ukrytý tam dole.
"Jdeme," zavelel Barundin a ostatní ho chtě nechtě následovali. Trpaslík šel v čele, za ním Alyssa s lucernou v jedné a dýkou v druhé ruce, za ní obě čarodějky a průvod uzavíral Flagg svírající nataženou kuši. Druhá svítilna, jak se ukázalo, jim byla na nic, protože Elara si do ní zapomněla koupit olej.
"Tihle elfové! Hlavičky hezký, ale tak na roztloukání ořechů," hudroval Barundin, když sešli níž a ocitli se v temnotě, kterou jejich lucerna ozařovala jen matně. "My trpaslíci vidíme ve tmě skvěle, ale pro vás dlouhány je tu světla málo!"
"Já mám s sebou svíčky, kdybysme si chtěli udělat romantickou chvilku," poznamenala Neirin rozpustile.
"Tak tu si uděláme někde v soukromí později, děvče," otočil se k ní trpaslík náhle - jak si Alyssa v šoku všimla - téměř s úsměvem. Vzápětí už maličký bojovník kráčel dál, a hraničářka by přísahala, že slyší, jak si pod fousy tichounce pobrukuje nějakou trpasličí hitovku. Koutkem oka mrkla po Neirin. Gnómčino obličej dosáhl barvy téměř stejně rudé jako byly její vlasy. Pak že se zázraky nedějí, ušklíbla se Alyssa.
Schody se několikrát otočily, než přišlo první patro. Kolem dobrodruhů se rozprostírala kruhová místnost, z níž vedlo deset dveří. Za dávných časů to tu muselo vypadat impozantně, dnes už byla dřevěná výplň zpráchnivělá. V místnostech za nimi byla zřejmě kdysi skladiště. Válely se tu zbytky sudů a pytlů, na všem tlustá vrstva prachu.
Družina pokračovala po schodech dál do podzemí. Z druhého patra vedly čtyři chodby.
"Co teď, dál po schodech dolů, nebo se porozhlédneme tady?" zeptal se kdosi.
"Chodba," řekl stručně Flagg, který naslouchal u ústí jedné z nich.
"Ty něco slyšíš?" Alyssa k němu přistoupila a naslouchala. Neslyšela nic, ale už si ověřila několikrát, že půlelfův sluch byl lepší než její.
"Nevím…je to spíš pocit," odpověděl nejistě. Hraničářka se tázavě otočila na Nerin a Elaru.
"Je tu magie, všude kolem…nedovedu určit odkud to jde," pokrčila gnómka rameny. "Bolí mě z toho hlava."
Tohle Alyssa chápala. Nedovedla cítit kouzla, ale měla v sobě vnímavost lidí z lesa. Vzduch tady v podzemí byl těžký, elektrizovaný a jakoby tou energií přímo praskal. Skoro by čekala, že se jí začnou ježit vlasy. Byla tohle magie? Těžko říct, příjemný pocit to rozhodně nebyl.
Vydali se tedy chodbou, kterou určil hraničář. Světlo lucerny matně osvětlilo zrezavělé železné mříže, za nimi cely a v nich…
"Kostry?!" pípla elfka.
"Lidské…pravděpodobně," přikývl Flagg, se kterým ten pohled příliš nehnul. Alyssa zvedla lucernu výš, aby osvětlila větší prostor.
"Pět cel, pět koster," podotkla. "A všimli jste si? Nemají hlavy."
Elara polkla.
"Slyšíte to?!" zašeptal náhle naléhavě půlelf a ukázal na druhou stranu. Vedl tam průchod zřejmě do nějaké strážní místnosti. Alyssa sevřela pevněji dýku a vykročila tím směrem. Teď už ty zvuky slyšela taky. Znělo to jako tlukot křídel.
Odhodlaně překročila práh a vstoupila dovnitř. Paprsek ze svítilny zachytil nějaký pohyb v koutě. Co to jenom proboha může…
Hraničářka vyjekla a ustoupila dva tři kroky dozadu. Proti ní se vzneslo cosi…oči podlité krví, malý, rozpláclý nos, rozšklebená tlama plná ostrých zubů, z nichž skapávala jakási nazelenalá tekutina. Vybledlá našedlá kůže, zbytky tmavých vlasů a za ušima dvě blanitá, netopýří křídla…
"Co to sakra je?" zařvala dívka.
"Vargoyl! Létající hlava!" odpověděl Flagg, který stál kousek od ní a mířil na nestvůru kuší. Vyrušná nestvůra vydala jakýsi odporný skřek a rozletěla se k dobrodruhům. Mezi půlelfem a hraničářkou se náhle objevila maličká Neirin a vrhla po příšeře magickou střelu. Zasáhla, ale létající hlavu to nezastavilo. Barundin odstrčil gnómku z jejího dosahu a ohnal se kladivem. Přerazil nestvůře křídlo a hlava, vyvedená z rovnováhy, změnila směr a vyrazila přímo na Alyssu. Hraničářka se ohnala dýkou, spíše z reflexu než záměrně, a vargoyl padnul mrtvý na podlahu.
"Fuj!" prohlásila dívka procítěně a otírala si z čepele slizovitou krev. "Ještě že byla jenom jedna."
"Víš, nerad to říkám, ale…"zamumlal Flagg.
Měl pravdu. Z chodby se nesl zvuk tlukoucích křídel…a bylo jich víc.
"Ale do trollí prdele!" neudržel se trpaslík. "Dovnitř, děvčata!" zavelel, chytil Elaru za dolní lem haleny a stáhl ji do místnosti. Pak společně s Flaggem zaujali postavení u dveří, Alyssa mezi ně postavila lucernu a pak se s ostatními dívkami postavily zhruba do půlkruhu za oba bojovníky. Zastrčila dýku zpět za pas a vytáhla radši luk.
Zvuk křídel se přibližoval a vzápětí se ve světle lucerny objevily čtyři vargoylové.
"Jistě," zašeptala hraničářka, "pět cel, pět koster bez hlav. Pět vargoylů. A to ten mizera Vranoskřek řekl, že tady žádní nemrtví nebudou!"
Hlavy se s vydatným jekotem vrhly na oba válečníky, kteří stáli ve dveřích. Barundin se ohnal válečným kladivem po jedné a od druhé schytal vydatný kousanec do ramene. Zařval cosi patrně hodně neslušného v trpasličtině a snažil se zahryzlou příšeru setřást.
"Nehýbej se!" vykřikla Alyssa a namířila. Trpaslík duchapřítomně ztuhl uprostřed pohybu a vzápětí hlava, prostřelená šípem skrz naskrz, odpadla.
Flagg se mezitím oháněl dýkou i pěstí a čile uhýbal před útoky zbylých dvou. Neirin vystřelila po jedné z nich z kuše, minula a zkusila to znovu.
"Neirin, s nenataženou kuší ti to moc střílet nebude!" poznamenala Alyssa a vystřelila sama další šíp. Prostřelila vargoylovi křídlo a vzápětí přiletěla jiná šipka a hlavu dorazila.
"Dobrý zásah!" uznala hraničářka a otočila se k Elaře, která zírala střídavě na kuši ve svých rukou a mrtvou potvoru, jako by tomu sama nemohla uvěřit.
Flagg mezitím dorazil jednu hlavu dýkou a z poslední nadělal Barundin sekanou svým válečným kladivem.
"To nebylo špatný," poznamenal půlelf.
"Nebylo," uznal trpaslík. Byl pobledlý, pokud se to na těch pár centimetrech kůže mezi vousy a vlasy dalo poznat, a svíral si pokousané rameno.
"Ukaž, podívám se ti na to," nabídla se Alyssa.
"To nic není."
"Jasně," ušklíbla se sarkasticky. "Málem ti to uhryzlo ruku a navíc, viděl jsi, co tomu teklo z tlamy, ne? Nedivila bych se, kdyby byli vargoylové jedovatí."
Trpaslík se nakonec, i když za vydatného nesouhlasného mrmlání, nechal ošetřit.
"Taky´s mohla tím šípem trefit mě," prohlásil naoko bezvýrazně, když byla hraničářka se samaritánskou činností hotová.
"Jo, mohla," přikývla dívka nevzrušeně. "Ale já s tím lukem umím zacházet, mistře trpaslíku."
"To se ještě ukáže," zavrčel Barundin.