3. Pan Vomáčka
Trpaslík, půlelf a hraničářka se proplétali ulicemi města dolů do doků, víceméně stejnou cestou, kterou Alyssa prošla odpoledne. Třebaže se už připozdívalo, v přístavních uličkách bylo stále (nebo teprve? ) dost živo.
"Nevíš, kde bychom mohli najít pana Vomáčku?" oslovil Flagg Marten jednoho pozdního chodce. Mužík se porozhlédl po ozbrojené trojici, polkl a pronesl přehnaně uctivým tónem:
"To nevím, velkomožnej pane. Ale zkuste to u Poníka, tam on nasává často." A hned natahoval otevřenou dlaň s přirozenou drzostí lidí z ulice. Barundin jen něco zavrčel a chlapík zmizel jak pára nad hrncem. Pud sebezáchovy je na ulicích taky nezbytná věc.
U Poníka byla zapadlá krčma v temné uličce, pojmenovaná zřejmě po malém, tlustém bílém koni neuměle vyřezaném na štítu. Uvnitř stačil jediný pohled a bylo jasné, že tady hledaný opilec není.
"Hledáte něco?" zavrčel hospodský koutkem úst, ze kterých trčel dosti nechutně vypadající doutník.
"Hledáme pana Vomáčku," ujal se opět slova Flagg.
Když uslyšel to jméno, vyndal barman nedopalek z úst a procítěně si odplivl.
"Zrovínka před hodinou jsem ho odsaď vykopal. Byl zase zhvízdanej jak sysel," dodal znechuceně.
"Copak proved´ vám?" ptal se zvědavě při pohledu na ozbrojenou trojici. "Hodláte nás ho zbavit?"
"Nejsme žádní vrazi," ohradila se Alyssa dotčeně. "Nevíte, kde bydlí?"
"V ulici Smradlavé Rybí Hlavy, slečinko," přeměřil si hospodský dívku uznalým pohledem a vycenil na ni začernalé zuby. "Dvě ulice za Práchnivým mostem."
Pátrání tedy pokračovalo v ulici Smradlavé Rybí Hlavy. Dělala svému názvu čest. Byla to úzká, klikatá a neosvětlená ulička, kde mohl člověk dost snadno šlápnout do pořádné špíny. Alysse se dělalo zle. Snažila se dýchat ústy, nevnímat všudypřítomný zápach a v neposlední řadě držet na uzdě vzrůstající nervozitu a vztek. Byla unavená a chyběl jí les, měla pocit že v téhle smrduté díře není schopna jasně myslet.
Proti nim se po ulici potácel jakýsi ožrala. Když hraničářku ovanul alkoholický opar, který se kolem něj šířil, došla jí trpělivost. Chytila muže jednou rukou pod krkem a zasyčela mu do obličeje velmi pomalu a důrazně:
"Vomáčka. Kde bydlí?"
"No…to…tady…někde…" blekotal muž nesouvisle, ale náhle se jeho oči zaostřily, jak v jediné vteřině náhle napůl vystřízlivěl. Přes všechny alkoholové páry, které mu kolovaly mozkem, si náhle jasně uvědomoval, že to, co cítí pod žebry, je hrot dýky ležérně opřený o jeho břicho.
"Třetídůmzpravatencihlovýčinžák," vychrlil snaživě.
Dívka ho pustila a muž odpadl a zůstal ležet. Těžko říct, jestli omdlel, nebo prostě považoval za nejbezpečnější to předstírat. Alyssa si znechuceně odfrkla, zastrčila dýku zpět za pas a kývla na své dva společníky.
Okna činžáku byla špinavá nebo rozbitá. Jediný od pohledu udržovaný byt byl v přízemí - za zaprášenými tabulkami se krčily dva nedomrlé muškáty. Poutníci vešli do tmavé haly a trpaslík násadou od kladiva zaklepal na dveře onoho obydleně vypadajícího bytu.
Dveře se maličko pootevřely a za nimi bylo vidět obrys malé, šedovlasé stařenky s pichlavýma očima.
"Co si přejete?" zaskřehotala.
"Potřebujeme mluvit s panem Vomáčkou!" odpověděla Alyssa zdvořilým tónem.
"Třetí patro," zašeptala stařena a přibouchla dveře.
Vyběhli tedy nahoru a už přes dveře slyšeli neuvěřitelně falešné prozpěvování. Trpaslík zabušil na dveře.
"Vypadněte, ať jste kdo jste!" slyšeli přes dveře opilý hlas, který jim nebyl neznámý.
"Je to on," zavrčel Flagg.
"Vylez, Vomáčko! Je čas vyrovnat pár dluhů!" zařval. Z druhé strany se ozvalo pár nepublikovatelných nadávek.
"Zámek stejnak nevotevřete, kliďte se odsaď!" vysmíval se Vomáčka.
"To se ještě uvidí," ušklíbl se půlelf, vytáhl z torny sadu nářadí a začal se vrtat v zámku, který opravdu vypadal dost důkladně.
"Ty myslíš, že se ve svým stavu zamkl?" otázal se tiše Barundin, natáhl se Flaggovi přes hlavu a vzal za kliku. Dveře se otevřely.
Alyssa, jak se zdálo, dostala náhlý záchvat kašle. Flagg po ní vrhl zničující pohled.
V bytě panoval neuvěřitelný nepořádek. Všude se povalovaly prázdné láhve. U rozvrzaného stolu se skoro prázdnou láhví v ruce seděl Vomáčka a cosi si pro sebe blekotal. Jeho společník spal s hlavou na stole a spokojeně chrápal.
"Konec siesty, hoši!" zahlaholil Barundin vesele a zvedl protestujícího Vomáčku ze židle.
"Co s tímhle?" otázal se Flagg znechuceně, chytil spícího ochlastu za vlasy a zvedl mu hlavu. Alyssa našla v koutě vědro s jakýmsi zbytkem vody - nebo aspoň doufala, že to byla voda. Chrstla ji ochmelkovi do obličeje, ten otevřel jedno oko a cosi zablábolil.
"To nemá cenu, musí se z toho vyspat," podotkla dívka. Flagg si muže s tichým nadáváním přehodil přes rameno, trpaslík provedl to samé s druhým výtečníkem a vydali se zpět do hostince.