2. Rvačka
Poutníci právě dojídali svoje jídlo, když se dveře hostince rozrazily a dovnitř vpadla dosti rozjařená trojice. Drželi se za ramena a potáceli se lokálem, a podle barmanova svraštělého obočí a tlumených povzdechů od štamgastských stolů šlo zřejmě o známé firmy. Snad by se nic nestalo, kdyby si jeden z těchto kumpánů nevšiml elfky, která byla ve svém barevném oblečení nenápadná jako klaun v márnici.
"Hele, kluci, elfská holka!" zabručel sotva srozumitelně k bratrům z mokré čtvrti. "Pojď se s náma napít, děvče!" sebral jednomu z hostů poloprázdný džbánek a kolébal se směrem k dobrodruhům.
"Ne díky, to ani nemusí být," odvětila Elara nervózně.
"Ale však pojď, takovou kořalku vy neumíte," přidal se druhý ochmelka a mával rukou elfce před obličejem.
"Nechte ji, vidíte, že nechce!" vypískla gnómská čarodějka sedící hned vedle.
"Nechce, nechce," blábolil muž, "však ty pojď taky, skřítě, uvidíme, co sneseš!"
První muž chytil Elaru za zápěstí a donutil ji vstát ze židle. Elfka se bránila a tloukla do něj volnou rukou, nebylo jí to ale nic platné. Alyssa vyskočila a ruka jí sjela automaticky k pasu, k dýce, která tam ale pochopitelně nebyla. Sakra!
Zvedli se i ostatní společníci. Trpaslík něco zavrčel a vrhnul se na jednoho z trojice, půlelf na druhého. Neirin sebrala ze stolu dřevěnou lžíci a vrhla ji po jednom z útočníků. Minula, ale hned sáhla po druhé a tentokrát trefila dokonale. Alyssa se zmocnila poslední lžičky a ohnala se jí po muži, který stále svíral Elaru. Ten se ale - bůhví, kde se v jeho zpitém mozku vzalo duchapřítomnosti - sehnul a vzápětí musela i hraničářka uhnout před letícím kusem židle.
Šarvátka pomalu přerůstala v pořádnou rvačku, když tu se náhle ozvalo významné a důkladné cvaknutí. Všechny hlavy se jako na povel obrátily k barovému pultu, kde stál výčepní s nataženou kuší v ruce. Nastalé ticho přerušilo jen krátké zavrzání, když se gnómka vrhla pod stůl.
"Myslím," prohlásil barman klidně, "že to by stačilo. Pánové," kývl na Barundina a Flagga, "mi laskavě pomůžou vyvést tyto gentlemany na čerstvý vzduch. Pro dnešek mají určitě dost."
Tři výtečníci reptali, ale výčepní významně potěžkal těžkou kuši v ruce, a tak se už celkem klidně nechali vyvést ven.
Trpaslík a půlelf se potom vrátili a společně s ostatními srovnali převržené židle, posbírali posházené korbely i zatoulané lžičky. Alyssa najednou uviděla, jak se Flagg prudce napřímil, skočil do kouta ke svojí torně, prohrábl ji a pak s nějakou nadávkou vyběhl z hospody. Otočila se i ke svému ranci a rychle zjistila, že jí zmizely všecky peníze. Lokálem se šířilo mumlání a vzduchem lítaly nadávky ve všech možných jazycích - peníze zmizely většině hostů.
Flagg se vrátil po chvíli celý zamračený.
"Utekl mi," zavrčel. "Byl to nějakej malej fakan, ale zmizel mi v davu."
Poutníci se po sobě podívali. Nikomu z nich nezbylo nic snad kromě pár měďáků po kapsách a barman nevypadal právě spokojeně.
"Budete si muset dluh odpracovat," prohlásil nekompromisně.
"Pracovat?! Nikdy!" zděsil se Barundin. "Ať si to odpracují ti, kteří to způsobili."
"Pochybuji, že byste toho kluka našli," odvětil hospodský.
"Kluka možný ne, ale ty tři nacucaný houby snad ano," ušklíbl se Flagg, kterému to zřejmě připadalo jako dobrý nápad.
Barmana představa pracujících opilců zřejmě srdečně pobavila. "No, pokud by se vám to povedlo, byli byste rozhodně první, kteří by donutili pana Vomáčku a spol. pracovat," smál se.
"Vy víte, jak se ti tři jmenují?" vyhrkla Alyssa. "Kde bysme je mohli najít?"
"Vomáčku zná tady ve městě každej. Je to ten největší násoska v kraji. Jeho kumpány neznám jménem, ale všichni tři pracují dole v docích," dodal hospodský.
Nakonec se tedy dohodli, že Elara a Neirin zůstanou v hostinci jako záruka. Alysse, Barundinovi a Flaggovi barman vydal jejich zbraně a nesourodá trojice se vypravila do doků hledat pana Vomáčku.