Jdi na obsah Jdi na menu
 


11. Elfí píseň

14. 10. 2008

Alyssa stála na kopci za Balmennou. Bylo to sem z hostince dobré dvě míle, ale ona to proběhnutí opravdu potřebovala. V hlavě jí bzučelo jako v úlu, měla pocit, že se jí každou chvíli musí rozpadnout.
Sedla si na kámen a shlížela dolů na město, přilepené v ohbí Vittory. Nevěděla, co dál. Jedna její část měla sto chutí sbalit svoje věci a zmizet nadobro. Jenomže, a to musela alespoň sama sobě přiznat, jí její společníci přirostli k srdci. Rozpustilá Neirin, naivní Elara i nevrlý Barundin. Byli to lidé…no dobře, ne lidé…se srdcem na správném místě. Věřila jim a měla je ráda, a bohužel taky věřila Flaggovi. A měla ho ráda. Možná až moc. Alyssa byla vychovaná k tomu, aby pomáhala tam, kde je potřeba. Vrazi, defraudanti, zloději, to byli ti, proti kterým měla bojovat. Zjištění, že její přítel je jedním z nich, ji ranilo hlouběji než by kdo čekal.
Co mám teď dělat? Co bys dělal ty, Rhenne? Obracela se v duchu ke člověku, který pro ni v životě znamenal nejvíc.
A jako by byl duch starého hraničáře opravdu někde poblíž, vzpomněla si v tu chvíli na jeden rozhovor, který spolu kdysi vedli.
Vždycky suď lidi podle toho, jakými se snaží být, a ne jakými se narodili. Život je pestrý a nikdy nevíš, k čemu tě až může dohnat. Nevěřila bys, jak snadno se může stát z hrdiny psanec a ze zločince hrdina. Záleží jen na okolnostech…a taky na tom, jestli máš někoho, kdo by ti podal pomocnou ruku…
Díky, Rhenne,
zašeptala Alyssa. Z očí jí tekly slzy. Pomalu se zvedla a kráčela zpět k městu. Nějak už bude.


***

Uplynuly dva, tři dny a společníci se s novými událostmi vyrovnali. Koneckonců, prošli spolu podzemí, společně krváceli a bojovali se skřety, a to už něco znamená.
V sobotu odpoledne a večer se na hlavním Balmennském náměstí konal trh. Alyssu a Elaru to lákalo, a kupodivu se k nim přidal i Flagg. Jenom Barundinovi a Neirin se moc nechtělo, a tak je ostatní tři přátelé za významného pomrkávání a uchechtávání zanechali v hostinci samotné.

Trh byl vlastně klasický hobití blešák. Hýřilo to tu barvami a zvuky, všude hrkaly řehtačky, a pestré zaplátované stříšky nad hobitími vozíky vlály ve větru. Dalo se tu sehnat snad všecko od pletených ponožek po jemnou keramiku z Caras Galenonu.
Flagga napadlo, že by mohli Barundinovi koupit přilbu. Zastavil čiperného hobita, který měl ve svém stánku snad úplně všecko.
"Sháním pěknou trpasličí helmu, neměl byste něco?"
"Helmu?" protáhl obchodník. "Lituji, zbraně nemám. Ale," zajiskřila mu očička, "měl bych tohle, to by určitě šlo použít jako helma," řekl a podával zmatenému půlelfovi květovaný keramický nočník.
Flagg trochu nevrle odmítl a vrhl znechucený pohled po obou dívkách, které se vzájemně podpíraly, zhroucené v záchvatu smíchu.
Strávili na trhu nakonec celý večer. Půlelfa si dívky usmířily pořádnou sklenicí zázvorové limonády a dvěma porcemi speciálních medových koláčků. Smáli se přitom veselým trikům hobitích kluků, kteří za pár měďáků žonglovali s jablky a různými jinými předměty. Elara s Alyssou byly nadšené. Nikdy předtím hobity neviděly, a bylo to všecko tak příjemné a veselé…do hostince se vraceli pozdě večer, nacpaní až k prasknutí a s břichy bolavými od smíchu.

Jak se blížili ke Krompáči, slyšeli slabě zvuk flétny. Nejprve tomu nevěnovali pozornost v domnění, že to nějaký elfí hudebník učí pískat dítě nějakého měšťana v okolí. Později ale poznali, že hudba jde opravdu z hostince.
"Flétna U Krompáče? Tak to je dost zvláštní, nemyslíte?" podivovala se Alyssa.
Flagg rázně otevřel dveře…a všichni tři v nich zůstali vyjeveně stát. Pohled, jaký se jim naskytl, by totiž nikdo z nich neočekával ani v těch nejdivočejších snech.
U baru stál vysoký štíhlý elf s flétnou v ústech a loutnou položenou na pultu. U stolů posedávali místní štamgasti, smáli se, podupávali a tleskali do rytmu veselé písničky. A na volném prostředí prostranství uprostřed jako žižlavý rudý blesk tancovala Neirin jakýsi gnómí taneček a po boku jí funěl Barundin. Pohled na trpaslíka v těžkých botách usilovně dusajícího do rytmu něžné flétny, to je pohled na jaký se nezapomíná.
Elara po chvíli, kdy se vzpamatovala z úžasu, nadšeně zavýskla a skočila do kola za Neirin.
"Nevím jak ty, ale já si musím sednout. A něčeho se napít." zamumlal šokovaný Flagg a vydal se k nejbližšímu volnému stolu. Alyssa ho následovala.

Hospodský před ně postavil tři korbely.
"Něco takového jsem ještě nezažil," mrkl na ně. Flagg s Alyssou jenom nevěřícně zavrtěli hlavami.
"Mimochodem, slečna Neirin bude mít ráno, myslím, slušnou kocovinu. Trošku to přehnala," dodal polohlasně a odešel.
"Pro koho přinesl to třetí pivo?" otázal se půlelf.
"Dovolíš," ozval se vedle něj známý hlas a čísi ruka mu vytrhla korbel z ruky. Barundin dosedl těžce vedle nich a notně si přihnul.
"Nevěděla jsem, že jsi takový tanečník," neudržela se hraničářka. Trpaslík si ji změřil zkoumavým pohledem, jako by přemýšlel, jestli se má rozzuřit nebo zasmát. Nakonec jen cosi nesrozumitelného zabručel.
Písnička skončila, elf odložil flétnu a chopil se loutny.
"A teď jedna vznešená melodie pro krásnou elfí dámu," zvolal zvonivým hlasem a opravdu začal hrát pomalejší, pěknou píseň. Udýchaná Neirin se připojila k přátelům u stolu.
"Páni, to byl ale tanec," smála se zvonivě. Tváře měla skoro stejně červené jako vlásky a oči jí zářily. Zřejmě měl vrchní pravdu, že to s pitím trošičku přehnala. Pro sotva metrovou gnómku byl ostatně i jeden půllitr víc než dost. Chvíli se vesele pohupovala na židli, pak si opřela hlavu o ruce a za chvíli usnula.

Elara zůstala na parketu sama. Elf dohrál svou píseň a doprovodil ji ke stolu.
"Gildor Aldarion Nelmegil z Taurionu, k vašim službám, krásná slečno," uklonil se jí dvorně a políbil jí ruku. Vzápětí udělal totéž i Alysse, která se mu zděšeně vytrhla. Flagg a Barundin vrhali po elfovi ošklivé pohledy, ale ten si toho zřejmě buď nevšiml, nebo to ignoroval.
"I vám, ctihodní pánové, přeji krásný večer. Ať vám božské světlo hvězd ozařuje cestu," napřáhl ruku k půlelfovi.
"Gildor Aldarion Nelmegil z Taurionu," dodal. Flagg se značným sebezapřením opětoval elfův úsměv.
"Gildor Aldarion Nelmegil z Taurionu," zopakoval bard potřetí a podal pravici trpaslíkovi. Na tváři se mu objevil lehce překvapený výraz, když mu trpaslíkův "přátelský" stisk málem rozdrtil ruku.
Zcela samozřejmě si pěvec přitáhl volnou židli a usadil se mezi společníky.
"Slyšel jsem, že jste dobrodruhové věru proslavení statečnými kousky," spustil květnatou litanii. Trpaslík za jeho zády významně protočil oči a Alyssa se málem udusila pivem.
Elf mluvil několik minut a přátelům začalo pomalu docházet, k čemu míří.
"Podívejte, pane…"
"Gildor Aldarion Nelmegil z Taurionu," doplnil bard.
"Ano…pane Gildore. My jsme prostí lidé. Pokud nám něco chcete, řekněte to otevřeně." přerušila Alyssa jeho proslov. Elf překvapeně zamrkal, jakoby se právě dopustila opovrženíhodné nezdvořilosti, ale hraničářce to bylo srdečně jedno.
"Možná…mohli bychom si promluvit někde více…jak to říci…v soukromí?" vysoukal ze sebe.

Přesunuli se tedy nahoru do pokojů, kde přespávali trpaslík s půlelfem. Barundin vynesl Neirin do dámského pokoje, položil ji na postel a vedle ní přistavil lavor, kdyby se jí prý v noci udělalo nevolno.

"Takže, o co jde?" zeptal se Flagg lakonicky, když za sebou trpaslík zavřel dveře. Gildor byl evidentně nesvůj, že má svůj návrh přednést "bez kudrlinek", jak se vyjádřil Barundin.
"Totiž, jde o to," odmlčel se bard dramaticky, "mého mecenáše, vévodu Sebastiana, postihla strašlivá událost. Jeho jediný syn, mladý pan Halmir, byl zákeřně unesen." Rozhlédl se a čekal na reakci. Když žádná nepřicházela, povzdechl si a pokračoval:
"Vévoda se ráčil doslechnouti o vašich statečných činech, a pověřil mě, Gildora Aldario…"
"Ano, tvoje jméno už známe, myslím, všichni." skočila mu Alyssa stroze do řeči.
"Aha…tedy…ano. Byl jsem pověřen, abych vás vyhledal a požádal o pomoc."
"Tak, konečně jsme se k něčemu dopracovali," oddechl si Flagg.
"Kde ten tvůj vévoda sídlí, zpěváčku?" otázal se Barundin. Elf nevěřícně zalapal po dechu nad tím oslovením.
"Sídlo vévody Sebastiana je poblíže Hradiska, slovutný pane Barundine," odpověděl hrdě.
"Jak je to daleko?"
"Asi dva dny cesty," odpověděla místo Gildora Alyssa, která se v kraji přece jen trochu vyznala.
"Mohl byste nás na okamžik nechat? Dohodneme se, jestli vaši nabídku přijmeme," otočila se k bardovi. Ten se mírně uklonil a vyšel z místnosti.

"Tak co?" obrátila se dívka zpět ke svým přátelům.
"Nesympatickej nafoukanej frajírek," zhodnotil Flagg.
"Na to jsem se neptala," zatvářila se Alyssa vážně, ale koutky úst jí cukaly.
"Já bych to přijal," pokýval Barundin hlavou. "Mohlo by z toho být dost peněz a navíc únos, to je něco odpornýho, s tím by se mělo něco dělat."
"Já jsem taky pro," ozvala se Elara.
Hraničářka pokrčila rameny. "Já nakonec taky."
"Takže rozhodnuto."
"Uvědomujete si, co to ale znamená?" zeptal se Flagg s kamenným výrazem v obličeji. Ostatní na něj nechápavě zírali.
"Znamená to, že strávíme nejmíň dva dny ve společnosti tohohle příšernýho panáka!"
Zbytek družiny vyprskl smíchy.
"Co ho takhle zabít?" navrhla Alyssa se smíchem.
"Skvělý nápad, ale vévoda by z toho asi nebyl nadšený," poznamenal Barundin.
"Třeba by nám za to ještě připlatil…"

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář