Jdi na obsah Jdi na menu
 


10. Magie a minulost

14. 10. 2008

Alyssa později marně přemýšlela, jak se dostala nahoru na svah. Pamatovala si svůj poslední výstřel, a pak najednou klečela u Flagga, který byl v bezvědomí. Nová sečná rána v už dříve zraněném rameni zasáhla zřejmě hodně hluboko. Z úst mu vytékal pramínek krve a dýchal těžce, ale žil.
"Můžu ti nějak pomoct?" zvedla hlavu a uviděla trpaslíka. Opíral se o svoje válečné kladivo a byl téměř celý pokryt krví, která, jak se domýšlela, nebyla zdaleka všechna jeho.
Unaveně přikývla. "Musíme ho dostat dolů k ohni. Potřebuju…svoje bylinky…horkou vodu…něco, z čeho by šly udělat obvazy."
Trpaslík si opatrně naložil půlelfa na záda a snesl ho k ohništi. Dívka s obtížemi kulhala za ním. Teď, když adrenalin z její krve pomalu vyprchával, cítila obrovskou únavu. Nesmíš spát! poručila si.
Oheň byl už zapálený a Neirin klečela u Elary.
"Jak je jí?" kývla Alyssa směrem k elfce.
"Myslím, že to přežije," pokrčila rameny gnómka. Hraničářka si ji změřila zpytavým pohledem. Neirin vyšla z boje nejlíp, měla jen škrábanec na rameni. Byla ale bledá, i její ohnivé vlasy jakoby ztratily jiskru. Rty měla rozkousané do krve, ale jinak bledé a celá se třásla. Šok, pomyslela si Alyssa.


Společně s Neirin ošetřily oba bezvědomé kamarády i Barundina, kterému čarodějka vytáhla ze zadnice oba šípy.
"Teď ty, Alysso!" zavelela potom gnómka nekompromisně. Dívka si až teď znovu uvědomila, že jí z nohy stále ještě trčí dřík šípu. Ten v boku se zlomil, když upadla, ale hrot jí v těle zůstal.
"Opři se!" doporučila jí Neirin. Hraničářka se tedy pevně chytila nejbližšího kamene a se zaťatými zuby a bolestnými nadávkami přetrpěla čarodějčin léčebný zákrok. "Tak, už ho mám!" volala gnómka vítězně a mávala kamenným šípovým hrotem, který vydolovala Alysse ze zad.
"Ten druhý radši sama, ano?" sykla hraničářka a rychle vytrhla šíp z rány nad kolenem. Zařvala, když jí oslepující bolest projela až do konečků vlasů, ale zkrvavený hrot byl šťastně venku. Neirin jí obě rány vyčistila a obvázala. Alyssa se pak unaveně natáhla na svůj plášť, že si na chviličku odpočine a pak vystřídá Barundina na hlídce.

Probrala se pozdě odpoledne. Nad ohněm se ohříval zbytek kamzičího masa a Neirin cosi vykládala trpaslíkovi. Opodál se o kámen opírala Elara a dopíjela misku odvaru z vrbové kůry proti horečce. Když si všimla Alyssy, věnovala jí opatrný úsměv.
"Na, napij se taky," podával jí Flagg vrbový odvar. Pohyboval se trochu toporně a zraněnou ruku šetřil, jak mohl, ale usmíval se. Vděčně přijala misku.

"Musíme odtud, než se setmí," poznamenal Barundin.
"Můžeš chodit?" otočil se po hraničářce.
Pokrčila rameny. "Snad."
Sbalili tábor. Trpaslík převzal část Flaggovi výstroje, Neirin vzala Elaře aspoň kuši.
"Vážně s tím umíš zacházet," ozvalo se Alysse za zády. Otočila se a ke svému překvapení uviděla Barundina, který jí podával její luk a několik šípů. "Ty jsem vytahal z mrtvých. Ten skřet měl tvůj šíp přesně vprostřed čela," dodal s úctou. Usmála se a poklepala bojovníka po rameni.
"Bez tebe bysme to nezvládli, mistře trpaslíku." Barundin zamrkal, ale pak nasadil svůj hrdý válečnický výraz.
"Tak vyrážíme!"
"Počkat ještě, počkat!" mířil k nim Flagg. V ruce držel kopí, které zřejmě sebral některému z mrtvých.
"Na! Můžeš se o to opřít!" podával ho Alysse.
Usmála se. "Díky!"
"To já děkuju. Zachránila´s mi život." zavrtěl půlelf vážně hlavou.

***

Balmenna byla stejně ošklivá jako vždycky, ale unaveným poutníkům připadala jako ráj. Zpáteční cesta jim i s plavbou trvala téměř čtrnáct dnů. Za tu dobu se jejich rány zahojily z nejhoršího, i když jizvy jim zůstanou ještě hodně dlouho. Prošlé útrapy družinku stmelily. Nesmělým dvořením Barundina a Neirin se bavili všichni ostatní. Flagg se téměř nehnul od Alyssy, které vděčil za život. Co se Elary týkalo, byla na ní vidět usilovná snaha být užitečná a poučit se. Celkově vzato se z party dobrodruhů pomalu stával fungující tým.

Hostinský U Krompáče je vítal jako staré známé. Ze sklepa hned přinesl soudeček výborné medoviny a poutníci museli podrobně vypravovat, co na cestě zažili. A že v lokále nebylo prázdno, druhý den si o jejich statečných kouscích povídala polovina města. Oni se naopak dozvěděli, že Vomáčka stále pije jak nezavřený, ale za to jeho bývalý kumpán, Vilém Slivka, stále v hospodě pracuje. Prý to s ním i vcelku jde.

Ráno se vydali do ulice Křišťálové koule. Stařičký vrátný je tentokrát pustil bez řečí a ve své kanceláři je už očekával mág Vranoskřek.
"Slyšel jsem, že jste byli úspěšní," řekl místo uvítání.
"Koukám, že se tu novinky šíří rychle," ušklíbl se Flagg a vyndal z torny dřevěnou skříňku. Mág na ni vrhl lačný pohled a natáhl se po ní, ale půlelf ucukl rukou.
"Ach, rozumím," prohlásil kouzelník s jistým pohrdáním. "Tady jsou vaše peníze," hodil na stůl naditý váček.
"Hm, peníze," protáhl Flagg. "Víte, mysleli jsme také na nějakou speciální odměnu…řekněme jako kompenzaci za vámi udané nepřesné informace…"
"Nepřesné informace?" nechápal Vranoskřek.
"Ano, například jste tvrdil, že nemrtvé v podzemí nepotkáme." ozvala se Alyssa.
"A potkali jste?"
"Tak trochu," zasmála se hraničářka a Barundin nesouhlasně odfrkl. "Trochu, jo?"
Mágovi se příliš připlácet nechtělo, ale když trpaslík významně potěžkal svoje kladivo, moudře obrátil.
Nakonec se dohodli, že si "příplatek" nevyberou v penězích, ale v něčem vhodnějším - mág slíbil Neirin a Elaře, že je přiučí nějaká kouzla, ostatním třem přislíbil magické vylepšení zbraní. Zaujala ho Flaggova šavle, kterou sebral jednomu z kostlivců, prý šlo o velmi starou a důkladnou práci. Přímo se pak rozplýval nad Alyssinou Orlí dýkou.
"Taková zbraň se jen tak nevidí…takový zvláštní kov…odkud ji máte, slečno?"
"Od matky," odpověděla stručně a s takovým výrazem ve tváři, že se kouzelník neodvážil vyptávat dál. Dýka se mu sice líbila, ale neměl pražádnou chuť mít ji mezi žebry.

V Balmenně tak strávili klidný týden. Neirin a Elara trávily většinu času v magické škole, Alyssa s Barundinem a Flaggem zase chodili na místní cvičiště trénovat se zbraněmi. Hraničářka se potřebovala naučit dobře ovládat získaný meč a půlelf zase šavli. Navíc se, inspirovaný Alyssiným zásahem v nedávné bitce rozhodl pořídit si podobný dlouhý luk, jaký měla ona. A tak po odpoledních stavěli terče a trénovali přesnost zásahů.
Večer se všichni scházeli U Krompáče a dny jim příjemně ubíhaly.

Jednoho večera, když už se připozdívalo a všichni už měli nějakou tu skleničku v sobě, přišla řeč také na jejich osobní příběhy.
"Odkud vlastně pocházíš, Neirin?" zeptala se Elara.
"Ze Zinderu. Můj otec tam byl soudce. Já studovala univerzitu, odmalička mě bavilo vynalézání."
"A proč jsi tam nezůstala?" vyzvídala Alyssa.
"Prostě mě to přestalo bavit," pokrčila gnómka rameny. "Chtěla jsem poznat i nějaký jiný kus světa…jiné lidi, jiné věci…táta byl občas trochu despotický…všechno mi chtěl zařídit podle svého."
"Chtěla´s žít po svém," kývla hraničářka chápavě.
"Se mnou to bylo podobně," přidala se Elara. "žila jsem sama jen s rodiči a bratrem, na úpatí Tichých hor."
"Myslel jsem, že lesní elfové žijí v koloniích," podivil se Barundin.
"Taky že ano, ale moje máma byla alchymistka…a…."
"…občas se jí něco nepovedlo, viď?" zasmála se Alyssa.
"Tak nějak. Naši byli v lese spokojení, ale my - teda já a bráška - jsme chtěli poznat svět. On odešel už před několika lety. No a mě bylo nedávno sto jedenáct a to je věk, kdy se my elfové rozhodujeme, co se svým životem udělám. A já chtěla vědět, co je za lesem a co za horami. Chtěla jsem vědět, jak vypadají lidé a jak gnómové a jak trpaslíci. A taky bych chtěla vidět moře," zasnila se Elara.
"Co ty, Barundine?" ptala se Neirin zvědavě.
"Co já? No…většinu života jsem prožil v Železných horách. Zkusil jsem pár zaměstnání, ale nakonec jsem se stal vojákem. Byl jsem v Cornallisu i ve Zlatých horách, ale…prostě to nebylo ono. Jenom občas zabít pár loupeživých skřetů…hledal jsem něco…nevím…většího." Trpaslík se odmlčel.
"A ty, Flaggu?" otočila se Alyssa k půlelfovi, který byl celý večer nezvykle zamlklý.
"Já…víte," polkl a vrhl po přátelích uštvaný pohled. "Já vám to teda přiznám. Byl jsem…zloděj."
Elara zalapala po dechu a Barundin se nespokojeně zavrtěl na židli.
"Narodil jsem se v Ibaru. Moje máma byla elfka, ale když se zamilovala do mého otce, přišla žít za ním do města. Táta byl výběrčím daní. Jednou se vydal do Rinnconské marky…a už se nevrátil. Máma se utrápila a já zůstal sám. Co jsem měl dělat?" pokrčil rameny. "Vzal si mě do práce jeden místní zloděj. Naučil mě pár triků…"
"A jak ses dostal do Balmenny?" otázala se hraničářka tiše. Flaggovi se k odpovědi moc nechtělo, lezlo to z něj jako z chlupaté deky.
"Jel jsem s jedním obchodníkem jako jeho pomocník. A před Balmennou jsem ho okradl a…"
"Zabil jsi ho?" vypískla Elara.
Půlelf zavrtěl hlavou. "Omráčil jsem ho a poslal ho v prázdném voze zpět do Ibaru."
"Aspoň že tak," odfrkla Alyssa.

Nastala chvíle zaraženého ticha. Flagg zíral zarytě do zdi a ani ostatním nebylo do hovoru. Nakonec se odhodlala Elara:
"A…Alysso? Taky jsi nám o sobě nic neřekla…"
"Není moc co," usmála se dívka trochu hořce.
"Pocházím ze Sivého hvozdu, vlastně je to kousek odtud. Kdo byl nebo je můj otec, nemám tušení. Máma byla…nejspíš čarodějka…nevím přesně. Zabili ji skřeti, když mi bylo osm. Zbyla mi po ní jenom tahle dýka." Vytáhla zbraň a zabodla ji do stolu.
"Co s tebou pak bylo?"
"Staral se o mě hraničář jménem Rhenn. To on mě naučil všecko o lese, a taky střílet z luku. Zemřel asi týden předtím, než jsem poznala vás. To on chtěl, abych odešla z hvozdu…a abych prý hleděla dělat něco užitečného…" odmlčela se. Neměla co víc dodat.
Chvíli seděli mlčky, až náhle ticho přerušil hrkot Alyssiny židle.
"Potřebuju na vzduch," vysvětlila a vyběhla ze dveří.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 


Poslední fotografie


Archiv

Kalendář
<< červen / 2018 >>